Malé zamyšlení v době, kterou nikdo z nás nechtěl zažít

Často dostávám otázku, proč si vlastně dospělí lidé něco tak zbytečného, jako jsou panenky a plyšáci kupují. Někdy je těžké odpovědět. Hlavně ve chvíli, kdy tazatel nechce rozumět.
Ale právě teď, kdy se svět postavil na hlavu, ve chvíli, kdy záhadná nezodpovědnost jedné skupiny lidí způsobí, že celý svět trpí smrtelnou pandemií a když už doufáme, že je vše za námi, začne ten svět převracet na hlavu bezbřehé velikášství pána, který rád krotí tygry (ale musí být ze zoo) - teď se odpovídá lépe.
Panenky a plyšáci v tomhle šílenství pomáhají svým majitelům vytvořit si malý či větší mikrosvět tichých a laskavých stvoření, která se nemohou nakazit, nestřílí, neví, co je nenávist, neví, co je nenasytnost, kvůli které je možno i umírat..... Prostě jen jsou. Vždycky vás pochopí, nikdy neodporují, mají na vás vždycky čas, nedovolí, abyste se smutkem či bolestí zůstali sami....
Proto si je lidé kupují. Je i spousta jiných důvodů, někdy i čirá potřeba prostě "jen" investovat. Ti, kdo se vyznají, na tom později mohou i vydělat. Určitě pak jejich dědici.

A tak přes všechny těžkosti, která nás už třetí rok pronásledují, je třeba se pochlapit a nezklamat ty, kdož čekají na přísun dalších laskavých a přívětivých tvorečků. O hračkách pro děti, které v tomhle blázinci trpí nejvíce, ani nemluvě.
TAK JDEM, V RÁMCI MOŽNOSTÍ, NA VĚC.